Kostel Nejsvětějšího Salvátora na Starém Městě

Zdroj: Kudy z nudy

Kostel Nejsvětějšího Salvátora je součástí areálu Klementina. Byl založen roku 1578 a postupně vystavěn jako trojlodní stavba s kupolí, s tribunami a dvěma věžemi za účasti Karla Luraga, Františka Carattiho a Františka Maxmiliána Kaňky.

Architektonický vývoj jezuitského chrámu

Kostel Nejsvětějšího Salvátora představuje jednu z nejvýznamnějších raně barokních památek v Praze a tvoří dominantu vstupu do areálu Klementina na Starém Městě. Jeho historie sahá do roku 1578, kdy byl založen jako hlavní jezuitský chrám v Čechách. Na jeho postupné výstavbě se podíleli přední architekti své doby, kteří v průběhu desetiletí proměnili původní plány v monumentální dílo. Carlo Lurago a Francesco Caratti se zasloužili o rozšíření na trojlodní stavbu s tribunami, zatímco František Maxmilián Kaňka později vtiskl objektu jeho charakteristickou siluetu úpravami věží a kopule.

Umělecká výzdoba a význam místa

Exteriér chrámu zaujme především bohatě zdobeným průčelím, kterému vévodí arkádový portikus se sochami světců od významného barokního sochaře Jana Jiřího Bendla. Vnitřní prostor je uspořádán jako bazilikální trojlodí doplněné o patrové tribuny, což v době vzniku umožňovalo efektivní využití prostoru pro velké množství věřících. Kostel je dodnes považován za jeden z nejcennějších příkladů sakrální architektury v zemi. Díky své strategické poloze u Křižovnického náměstí slouží jako pomyslná brána spojující Staré Město s Karlovým mostem a dotváří historické panorama u vltavského nábřeží.